Budoucnost léčby diabetu? Od strojů po zvířata

Současná terapie cukrovky je poměrně složitá a vyžaduje časté měření hladiny glukózy v krvi. Proto snad všichni diabetici sní o tom, že jednou se na jejich nemoc najde definitivní lék. Je naděje?

Slinivka v podobě přístroje 

Jednou z možností, jak cukrovku vyřešit, je umělá slinivka břišní. V USA vznikl nápad zkombinovat systém monitorující hladinu glukózy s inzulinovou pumpou. To je totiž v podstatě princip funkce zdravé slinivky – měřit glykémii a zvyšovat nebo snižovat tvorbu inzulinu. Zařízení by bylo umístěno mimo pacientovo tělo a neustále by doplňovalo či ubíralo inzulin podle aktuální glykémie a rychlosti jejího vzestupu nebo poklesu.

Genová terapie 

Další šancí je genová terapie, která se prozatím zkouší jen na myších. Těm byl do jaterních buněk přenesen umělý gen, který je „naučil“ tvořit inzulin. Během jednoho týdne se glykémie těchto myší normalizovala a zůstala ustálená po zbytek jejich života. Vědci však zjistili, že plně rozvinutá jaterní buňka má tuto schopnost jen po dobu šesti týdnů. Pokud jsou však obdobně „vyškoleny“ kmenové buňky, které se dosud nerozvinuly ve specializované, mohou inzulin vyrábět daleko více a lépe. Proto odborníci věří, že dokážou pro pacienty vyrobit skutečnou umělou slinivku z kmenových buněk, která bude fungovat zcela normálním způsobem. Je to ještě velký kus práce, ale pokroky v této technologii jsou velmi slibné.

Zvířecí dárci 

Než se průmysloví výrobci inzulinu naučili pomocí bakterií vyrábět skutečný lidský inzulin, používali k léčbě diabetu inzulin vepřů a hovězího dobytka. Možná to byla i inspirace k jednomu z nově navržených postupů: odebrat zvířecímu dárci buňky Langerhansových ostrůvků slinivky břišní a přenést je na příjemce. Zpočátku se tyto buňky přenášely do organismů opic – postup se celkem osvědčil. Během několika týdnů se v opičím těle začal vylučovat prasečí inzulin vždy, když stoupla glykémie. Přesvědčivý léčebný účinek tento princip ale zatím neměl. Vědci však přesto věří, že by tato cesta k cíli, tedy k vyléčení diabetu, vést mohla.

Zásadní je funkčnost 

Budoucnost tedy zřejmě počítá především s pacienty, kteří nemají schopnost produkovat dostatek inzulinu. Tvorba tohoto hormonu je totiž daleko menší překážka než zařídit, aby inzulin na buněčné úrovni opravdu účinkoval. Což je problém charakterizující diabetes II. typu. S tím se zatím neumíme vypořádat jinak než klasickou léčbou: tedy dietou, pohybem a léky.

(pez)

Zdroj:
 www.everydayhealth.com