Sekundární diabetes: lze ho i zcela vyléčit

Cukrovka je charakteristická zvýšenou hladinou krevního cukru. Vzniká sama o sobě, ale může být též následkem jiných chorob. Řešit se pak musí nejen diabetes, ale především vyvolávající onemocnění.

Vznik cukrovky podněcuje celá řada nemocí. Liší se proto jak projevy, tak léčba. Některé formy sekundárního diabetu jsou trvalé, jiné bývají léčitelné nebo lze jejich průběh a následky alespoň zmírnit. A která onemocnění konkrétně zvyšují hladinu krevního cukru?

• Cystická fibróza – onemocnění vyvolané tvorbou příliš hustého hlenu, který poškozuje mimo jiné i slinivku břišní.
• Hemochromatóza – nadměrné střádání železa v játrech a jiných orgánech, včetně slinivky.
• Chronická pankreatitida – dlouhodobý devastující zánět slinivky břišní.
• Syndrom polycystických ovarií – komplexní endokrinologické onemocnění, jehož součástí je i necitlivost vůči inzulinu.
• Cushingův syndrom – nadbytek glukokortikoidů, tedy hormonů, které zvyšují glykémii a navozují inzulinorezistenci.
• Zhoubný nádor slinivky břišní – a následující funkční nedostatečnost utlačené zdravé tkáně.
• Glukagonom – nezhoubný nádor produkující hormon opačného působení než inzulin.
• Stav po operativním odstranění slinivky břišní – absence tkáně produkující inzulin.

Lékově navozený diabetes se také řadí mezi sekundární. Vyvolávají ho například kortikoidy (berou se na potlačení imunity), beta-blokátory (léky na snížení krevního tlaku, srdeční frekvence a práce srdce) a thiazidová diuretika (močopudná léčiva používaná k poklesu cirkulujícího objemu a tím ke snížení činnosti srdce).

Terapie je individuální 

Léčba sekundární cukrovky do značné míry závisí na vyvolávajícím onemocnění. Mechanismus zvýšení krevního cukru můžeme v podstatě rozdělit do tří skupin:

• Inzulinová rezistence. Některá onemocnění navozují necitlivost vůči inzulinu, což vede ke zvyšování jeho tvorby. Toto typicky nastává u Cushingova syndromu a syndromu polycystických ovarií. Inzulinorezistence je také vedoucím příznakem u cukrovky 2. typu, se kterým má tato skupina sekundárního diabetu společnou i léčbu. Její důležitou součástí je změna životního stylu. Mezi nejčastěji používaná léčiva patří metformin, někdy je potřeba i inzulin.
• Ztráta funkce slinivky břišní. Je následkem např. zánětu tohoto orgánu, cystické fibrózy nebo hemochromatózy. Slinivka není schopná produkovat dostatek inzulinu k udržení stabilních hladin glukózy. Při terapii této formy sekundárního diabetu může být nutná aplikace inzulinu, ačkoli někdy stačí i tabletová léčba. Pokud byla pacientovi operativně odstraněna celá slinivka, zcela a natrvalo ztrácí schopnost produkovat inzulin a bude doživotně odkázán na jeho injekční přísun.
• Nadbytečná tvorba glukagonu. Glukagonom je nezhoubný nádor slinivky břišní, který uvolňuje hormon glukagon. Ten má opačné působení než inzulin, uvolňuje glukózu do krve a může tak navodit diabetes. Léčbou je odstranění nádoru.

Kdy lze nemoc zvládnout 

V některých případech zůstane člověku sekundární diabetes natrvalo. Pokud je však léčitelná jeho příčina, může být léčitelná i cukrovka. Například lze odvrátit vznik diabetu u hemochromatózy, je-li řešena včas. Stejně tak u glukagonomu je možné úplné vyléčení, pokud je nádor odstraněn dříve, než vzniknou komplikace.

(pez)

Zdroj:
http://www.diabetes.co.uk